ARCIDIECÉZNÍ MUZEUM V OLOMOUCI
realizace 2000-2006
v roce 1998 1. místo v architektonické soutěži
v roce 2004 a 2006 nominace za Českou republiku na cenu Miese van der Rohe
autoři Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka
spolupráce Jan Vinař, Martin Maršík, Jan Kolář, Rastislav Komínek, Simona Kučírková, Lucie Vogelová, Ondřej Hofmeister, Jana Zlámalová
v roce 1998 1. místo v architektonické soutěži
v roce 2004 a 2006 nominace za Českou republiku na cenu Miese van der Rohe
autoři Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka
spolupráce Jan Vinař, Martin Maršík, Jan Kolář, Rastislav Komínek, Simona Kučírková, Lucie Vogelová, Ondřej Hofmeister, Jana Zlámalová
Arcidiecézní muzeum je umístěno do komplexu tzv. Přemyslovského hradu, zapsaného do seznamu národních kulturních památek. Při návrhu byly respektovány všechny dochované styly od románského období až po začátek dvacátého století. Do rekonstruované a restaurované srostlice byly provedeny nové zásahy, redukované na funkčně a provozně nezbytné prvky. Nové objekty se jasně odlišují od původních konstrukcí a prostupují interiérem a exteriérem celého areálu. Při jejich tvorbě jsou použity tři materiály podporující kontrastní atmosféru mezi novým a starým: beton, ocel a sklo. Původní „staré“ konstrukce jsou obnoveny ve své ryzí podobě, nové jsou prostoupeny systémem moderních funkcí a technologií. Nejzřetelnějším novým zásahem do rostlé struktury památky je návrh provozního propojení kapitulního děkanství a biskupského paláce, formovaný jako vložený železobetonový objekt, skrytý za hradbou na parkánové terase. Nový betonový objekt není pouze chodbou, ale dalším výstavním prostorem, který zároveň propojuje původní objekty. Ostatní vložené prvky slouží jako servisní provozy muzea. V souladu s architektonickou koncepcí, kdy se nové objekty a vkládané prvky zřetelně oddělují od původních objemů historické budovy, byl řešen i výstavní fundus. Díky stylové rozmanitosti celého areálu bylo možné instalovat exponáty do příbuzného prostředí – románské a gotické prvky v románských a gotických prostorech, barokní exponáty v barokních sálech. Ve staré skořápce jsou rozesety nové ocelové a betonové organismy, které mohou v čase přibývat, ubývat, nebo být nahrazeny jinou vnitřní tkání pro nový život.